Příklad z praxe. Domluvíte si s průvodcem schůzku na sedm. Že zná nejlepší místo kde natočit nejkrásnější záběry východu slunce. Týpek přijde těsně před osmou, slunce už je dávno nad obzorem, takže záběry nebudou. Se širokým úsměvem a skvělou náladou Vás zavede ke své tetě, kde si dáte úžasnou snídani a na východ slunce zapomenete. Štve Tě to? Hakuna matata! Nic neřeš!

  Nejrychlejší správná odpověď se objevila na Instagramu, jen dvě minuty po sdílení fotografie. Další dvě ceny náhodně vybral počítač. Níže jsou uvedeni výherci velikonoční soutěže.

  Tak a je to tady. Někým obávaný, někým očekávaný. Začátek nového školního roku. Prázdniny utekly jako voda, ostatně jako všechno, na co dlouho čekáme a co si užíváme.

  To samo o sobě nezní tak hrozivě, ovšem pouze do chvíle než si uvědomíte, že jsme v tom vlaku strávili přes třetinu expedice a najezdili jsme více než 22 tisíc kilometrů. Čínské vlaky byly fajn, to bez diskuze. Dokonce i ta nejnižší třída byla ve srovnání s českými vlaky velice slušná. Ovšem osmnáctihodinové přejezdy dají člověku opravdu zabrat. Navíc neustálé kontroly zavazadel a dokladů, únavné tahání batohů s technikou společně s horkým a vlhkým počasím. To vše bylo velmi, velmi vyčerpávající.

  Když se řekne Čína, většina lidí si pohotově vzpomene na pandy, Velkou čínskou zeď, letní olympiádu, ti bystřejší možná na vynález střelného prachu či papíru. Tato nádherná země toho však skrývá ještě mnohem víc. Ale to prozrazovat nebudeme. Vy se raději už teď těšte na další úžasnou cestu plnou poznání. Report bude na Facebooku, sledujte nás!

  Velikonoční svátky a také prázdniny můžeme strávit tradičně s pomlázkou a koledou na rtech nebo nám prodloužený víkend dovoluje vyrazit na výlety, na které třeba jindy není čas.

  My máme volno v době letních prázdnin, ale peněz není nikdy dost. Každá cesta něco stojí a je třeba mít nabitou prkenici nebo platební kartu. Na některé výpravy méně a na nějaké více. Cestování má spoustu podob. Od té nejjednodušší, kterou je zajištěný zájezd od cestovní kanceláře po tu nejdobrodružnější, která se skrývá pod pojmem „po vlastní ose“. Samozřejmě, že ten první model je většinou dražší a pro nás i nudnější, takže tuto variantu téměř neznáme. Patříme do druhé skupiny lidí, která vyráží za cestovními příběhy individuálně. Když ovšem bereme v potaz náklady na výrobu a produkci jednotlivých dílů našeho programu, spolykají naše výpravy spousty peněz. A tak jsme dostali chuť na bankovní sektor s plnými trezory bankovek.

  Příběh italské značky Ferrino začíná v Turíně roku 1870, kdy Cesare Ferrino podal patent na nepromokavé textilie a začal vyrábět stany a nepromokavé obaly, které se během několika let staly populární po celé Itálii.

  Bílého Pandura, jak jsme jej po několika jízdách překřtili, jsme si do Olomouce dovezli už v září. Bylo to sice deset měsíců před plánovaným odjezdem, ale rozhodně to byl dobrý nápad, protože kousků v dobrém stavu je jako šafránu a později se už žádný vyhovující kandidát na prodej neobjevil. Úprava vozu, podobně jako při cestě po Austrálii, spočívala ve stavbě úložných prostorů, které by měly pojmout výbavu pro čtyři členy expedice. Dokoupili jsme i další důležitosti, a tak máme kromě toalety veškeré vybavení pro pobyt v přírodě, včetně elektřiny. První testovací jízdy lesem a po svazích Orlických dopadly na výbornou a my se už dopředu tešili na první Íránské kilometry.

  Když jsme před svými blízkými poodkryli naše plány navštívit Írán, neboli Persii, málokdo si neklepal na čelo se slovy, že jsme asi zešíleli. Události posledních let doslova démonizovaly blízký a střední východ. Většina lidí si Írán spojuje s terorismem a s útoky fanatických islamistů. Zkušení cestovatelé, kteří tuto zemi v minulosti navštívili, však hovoří jinak a my jsme nakonec velice rádi, že Vám budeme moci tyto předsudky a nepochopení rozptýlit.