Tanzánie, oficiálně Tanzanská sjednocená republika, leží ve východní Africe na pobřeží Indického oceánu. Na přelomu 19. a 20. století byla německou kolonií s názvem Německá východní Afrika.

Po první světové válce připadlo území Velké Británii, pod názvem Tanganika.

V roce 1964 získala Tanzánie svou nynější podobu, spojením dvou nezávislých států - pevninské Tanganiky a souostroví Zanzibaru, který je tvořen ostrovy Unguja a Pemba. Hlavním městem je Dodoma, která leží přibližně uprostřed země. Největším městem a původním hlavním městem je Dar es Salaam, který dodnes zůstává ekonomickým a kulturním centrem země.

Většinu Tanzánie tvoří náhorní plošina Východoafrické vysočiny členěná příkopovými propadlinami. Západní hranici tvoří nejhlubší africké jezero Tanganika, které dalo jméno původní pevninské části země. Tanganika i ostatní hluboká jezera tektonického původu (např. Malawi) jsou domovem unikátních druhů ryb, takzvaných cichlid, za kterými se potopíme a odhalíme vám jejich podivnosti.

Na severu Tanzánie leží největší africké jezero, Viktoriino jezero, které je hlavní zásobárnou řeky Nil. Jezero leží na hranicích Keni, Ugandy a Tanzánie, mezi rameny Velkého riftového údolí. Jezero je bohužel příkladem neuváženého vysazování nepůvodních druhů, která má za následek ekologickou katastrofu. V polovině minulého století zde byl uměle vysazen okoun nilský. Jeho lov sice představuje významný ekonomický přínos pro obyvatele kolem jezera, ale okoun vyhubil téměř všechny původní druhy ryb.

Při hranici s Keňou se také vypíná do výšky 5895 metrů nejvyšší hora Afriky, široký kužel vyhaslé sopky Kilimandžáro, na kterém si názorně představíme různá klimatická pásma a k tomu příslušející vegetaci.

Velkou část země pokrývá travnatá savana a savanové lesy. Tanzánie má velké množství národních parků a přírodních rezervací, ve kterých žijí miliony zvířat. Mezi nejnavštěvovanější místa, která jsou na seznamu světového dědictví UNESCO, patří národní park Serengeti a oblast kráteru Ngorongoro.

V Národním parku Serengeti můžete každý rok pozorovat jedno z nejpůsobivějších přírodních představení - pravidelnou migraci obrovských stád pakoňů, zeber a antilop. Taková spousta velkých kopytníků představuje hojnost potravy pro dravce i mrchožrouty, např. velké kočkovité šelmy, hyeny, šakaly a supy. Ve většině tanzánských národních parků lze pozorovat lvy, gepardy, žirafy, slony, pakoně, zebry, antilopy i hrochy.

Navzdory vyhlášené ochraně jsou divoce žijící zvířata stále ohrožena pytláctvím. Pomyslným vrcholem místního pozorování zvířat v jejich přirozeném prostředí pro nás bylo setkání se šimpanzi v národním parku Gombe.

Výzkumem primátů v tomto parku se zabývala slavná vědkyně Jane Goodalová. Zjistila, že šimpanzi používají jednoduché nástroje, dokáží projevovat emoce a také, že jsou masožravci. Po jejím vzoru jsme se i my vydali pozorovat tyto primáty, kteří jsou nejbližší žijící příbuzní člověka.

Velká příkopová propadlina je jedním z největších zlomových systémů na světě, který se rozpíná od Jordánska přes Mrtvé moře a Rudé moře, Východní Afriku až k ústí řeky Zambezi. Byla vytvořena vrásněním a oddělením arabské tektonické desky od afrického kontinetu.

Africká část toho zlomového systému je nazývána jako Východoafrická příkopová propadlina, která se v Keni a Tanzánii štěpí na dvě větve. Západní rameno vytváří oblouk s dominujícím jezerem Tanganika. Východní část zahrnuje jezera Manyara a Natron. Sopky a sopečná činnost provázejí rift v celé jeho délce. Vědci předpokládají, že somálský Africký roh oddělí jako ostrov od zbytku Afriky.

Nejranější kořeny člověka je třeba hledat ve Východní Africe, kolébce lidské evoluce. Zhruba před 6 miliony lety zde žil prehistorický druh lidoopa, který začal chodit vzpřímeně. K naší vývojové linii pravděpodobně patří australopithekové, kteří vymřeli asi před milionem let.

Australopithekové vypadali nejspíš jako vzpřímení šimpanzi, byli vysocí maximálně 1,5 metru a vykopávky části kostry staré 3,6 milionu let byly objeveny v Laetoli v Tanzánii, poblíž soutěsky Olduvai.

Definitivně také bylo potvrzeno, že kořeny rodu Homo jsou africké. Příslušníci rodu Homo se lišili od australopitheků výrobou a užíváním jednoduchých nástrojů a také větším mozkem. Zástupci obou rodů žili více než milion let souběžně vedle sebe.

V Tanzánii žije asi 61 milionů obyvatel a existuje tady více jak 120 kmenů. Nejznámější jsou Masajové, kteří obývají rozlehlé území v Keni a Tanzánii. Ze všech původních afrických domorodců si i přes masivní tlak civilizace nejcíleněji uchovávají své tradice.

Masajové nepřepočítávají bohatství na peníze, ale na krávy nebo kozy. Podle tradice jim krávy seslal bůh Engai, když se obloha a země oddělily. Krávy jsou jejich dědictvím a celý život Masajů se tedy točí okolo nich, to ony jim dávají veškerou výživu. Kráva je spojena s trávou a tráva se zemí. Tyto dvě věci jsou posvátné a zasluhují největší respekt.

Dechberoucím zážitkem ale bylo setkání s příslušníky kmene Hadza, kteří zde žijí už téměř 10 tisíc let. Jsou to jedni z posledních lidí, kteří se živí jako lovci a sběrači. Jejich obživou je maso ze zvířat, která si uloví, doplněné o sběr hlíz, bobulí a ovoce. Nejčastější zbraní je luk a šípy, se kterými umí zacházet už malí kluci a lovnou zvěří je vše od vrabce až po žirafu. Hadzové odmítají přijmout usedlý styl života a tak stále žijí kočovným životem v okolí jezera Eyasi. Staví si dočasné příbytky z větví a trávy a stěhují se v závislosti na počasí, pohybu stád zvěře a jiné kořisti.

Zanzibar je dnes vlastně název souostroví, který se skládá ze dvou hlavních ostrovů - Unguja (nazývaný také jako Znazibar) a Pemba. K souostroví náleží několik menších ostrovů a ostrůvků. Po dlouhá staletí o osudu ostrovů rozhodovali Arabové, Portugalci a Britové.

Až roku 1964 se místní obyvatelé vzbouřili a vytvořili svaz s pevninskou Tanganikou a vznikla tak novodobá Tanzánie.

Koncem 17. století se Zanzibar stal centrem obchodu s otroky pro celé východoafrické pobřeží. Ročně prošlo přes ostrov až 10 tisíc otroků. Společně s Madagaskarem se stal ostrov obchodní metropolí Indického oceánu. Obchodovalo se nejen s otroky, ale i se slonovinou a hlavně kořením, díky kterému získal Zanzibar celosvětovou proslulost. Koření se zde pěstuje a prodává dodnes, především hřebíček, skořice, muškátový oříšek a pepř. Velmi rychle se rozvíjí také turismus, ostatně strávit dovolenou na místních bělostných plážích je snem mnoha lidí.