Díky devátému dílu projektu Svět kolem nás se Vy a Vaši žáci ocitnete v rozlehlé, historické a mystické Číně. Projdete se s námi po Velké čínské zdi, pokocháte se pohledem na jedinečné pandy velké, bude se vám tajit dech při prastarém rituálu nebeského pohřbu, vydáte se s námi na samotný západ země, kde Čína už téměř není Čínou.
Čína, oficiálně Čínská lidová republika, leží ve východní Asii. Rozlohou je to 4. největší stát na světě, ale co do počtu obyvatel se jedná o nejlidnatější zemi na světě. Žije zde téměř 1,5 miliardy lidí, to je více jak šestina obyvatel celé planety Země.
Hlavním městem Číny je Peking, který sice není největším čínským městem, za to je po staletí kulturním a správním městem země.
První lidské osady na území Číny se objevují už před 6 tisíci lety, podél Žluté řeky (Huáng Hé).
Historie Číny se místo obvyklých letopočtů odměřuje střídáním jednotlivých dynastií. První čínskou dynastií je dynastie Šang (zhruba 2 tisíce let př.n.l.), která už používala ranou podobu čínského písma.
V období dynastie Čou (1100 - 300 př.n.l.) se zformovaly základní filozofické školy starověké Číny, jako například konfucianismus nebo taoismus.
Za zlatý věk čínské historie je považována éra dynastie Chan (200 př.n.l. - 220 n.l). Do dnešního dne si největší čínské etnikum říká Chanové, tzv. vlastní Číňané.
Další významnou dynastií byla dynastie Tchang (618 -907), která získala kontrolu nad Hedvábnou stezkou.
Roku 1234 byla Čína dobyta Mongoly, kteří zde založili dynastii Jüan a vládli Číně téměř celé století.
Po zlomení mongolské nadvlády nastoupila do čela Číny dynastie Ming, která se proslavila zejména stavbou Velké čínské zdi v podobě tak, jak ji známe dnes. Mingská dynastie se díky námořní dopravě také zapojila do celosvětového obchodu s Portugalci, Španěly a Nizozemci.
Dějiny moderní Číny se začínají psát od 1. ledna 1912, kdy byla v Nankingu vyhlášena Čínská republika. Roku 1949 převzala vládu nad Čínou komunistická strana Mao Ce-tunga a vznikla tak Čínská lidová republika.
Čína je obrovská země velkých kontrastů. Ať jsou to rozdíly mezi chudým venkovem a supermoderními metropolemi jako jsou Peking, Šanghaj a Hongkong. Země je rozmanitá také směsicí národnostních menšin, jazyků a také vyznání.
Mezi hlavní náboženství patří buddhismus, taoismus a konfucianismus, dále také islám a v malé míře i křestanství.
Na území Číny zasahuje jedno z největších a nejvyšších pohoří světa - Himálaj. Nachází se zde deset ze čtrnácti nejvyšších vrcholů světa, včetně nejvyšší hory světa. Mt. Everest leží na hranicích Nepálu s Čínou (respektive Tibetskou autonomní oblastí). Vznik Himálaje se datuje do období druhohor. Přestože Himálaj působí jako jedno mohutné horské pásmo, ve skutečnosti je tvořen mnoha hřebeny.
Západní hranici Číny lemují pohoří Karákóram a Pamír, kterému se také přezdívá střecha světa. Nejspíš proto, že leží mezi Himálají, Ťan-šanem, Kchun-lun-šanem a Hindukúšem, tedy nejvyššími pohořími na světě.
Jedna z nejstarších a největších pouští na světě je poušť Gobi. Rozkládá se v severní Číně a jižním Mongolsku. Jedná se také o nejseverněji položenou poušť. Další pouští na území Číny je Taklamakan, druhá největší písečná poušť na světě, které Čínani přezdívají Poušť smrti. Je téměř neobydlená, protože ji tvoří převážně pohyblivé písečné duny.
Kolem severních i jižních hranic vedla známá Hedvábná stezka.
Rozloha Číny je obrovská, což si člověk uvědomí až ve chvíli, kdy v této zemi skutečně cestuje. Tomu odpovídá i velikost říční sítě. Díky reliéfu země teče většina řek od západu na východ a vlévá se do Tichého oceánu. Mezi nejdůležitější toky Číny patří Jang-c’-ťiang neboli Modrá řeka a Huang Hé neboli Žlutá řeka.
Nikoho asi nepřekvapí, že čínským národním symbolem je panda velká a její vyobrazení můžeme najít dokonce na čínských zlatých mincích. Pandu si do své zoologické zahrady mohou "pronajmout" i ostatní země, většinou na 10 let a za rok platí Číně 1 milion amerických dolarů. Jakékoliv mládě, které se v době pron8jmu narodí, patří Čínské lidové republice. Pandy byly původně masožravé, ovšem postupem času u nich došlo k úzké potravní specializaci na bambus.
Čína má různé klimatické podmínky a tak je i její fauna velmi bohatá. Na severovýchodě žije například medvěd hnědý, rys, vlk, ale i tygr. Na severozápadě je možné spatřit bílé jeleny, horské ovce, jaky divoké. Naopak na jihu jde především o faunu tropickou a najdeme tady dikobrazy, tygry, tapíry a různé druhy opic.
Původní čínská fauna je velmi bohatá, bohužel ji téměř zdecimovaly činnosti člověka jako je deforestace, znečištění životního prostředí, lov, využívání částí zvířat v čínské tradiční medicíně.
Když se řekne Čína a jídlo, spousta lidí se představí misku rýže. Aby taky ne, rýže je tu součástí téměř každého pokrmu. Pochází z povodí čínské Perlové řeky, kde byla domestikována před 8 200–13 500 lety. Dnes je rozšířena všude ve světě, hlavně v tropech a subtropech.
Při konzumaci rýže, ale i dalších lahůdek čínské kuchyně, se nevyhnete používání jídelních hůlek. Pro cizince test jemné motoriky a koordinace. Jíst jídelními hůlkami je prý zdravější, protože znemožňuje hltání. Méně zdatní se hůlkami nenají vůbec.
Další typickou součástí zdejší kultury je čaj. Staré čínské přísloví řadí čaj k sedmi základním životním nezbytnostem. Číňané začali čaj šlechtit a pěstovat jako první a umění přípravy a pití čaje se těší velké oblibě již od šestého století. V oblasti Pu-Erh na jihu Číny najdeme čajové stromy přes tisíc let staré. Čaj zraje podobně jako víno a některé ročníky se prodávají za desítky tisíc korun.
Kdo by neznal Velkou čínskou zeď. Starý systém opevnění táhnoucí se napříč Čínou, který měl chránit zemi před mongolskými nájezdy. Budování Velké čínské zdi začalo zhruba v 5. století př.n.l. Až díky dynastii Ming (konec 14.-17. století) vypadá Velká čínská zeď tak, jak ji známe dnes. A věřte nám, projít se po prastarém opevnění, kochat se nádhernými výhledy je opravdu mystický zážitek.
Západní část Číny tvoří provincie Tibet, Čching-chaj a Sin-ťiang, která je největší provincií země. Přestože tento region nemá etnicky ani historicky s Čínou mnoho společného, dohromady tvoří téměř polovinu jejího dnešního území. A právě provincie Sin-ťiang (Východní Turkestán) je domovem starobylé kultury Ujgurů.
Ujgurové mají vlastní jazyk i písmo, vyznávají islám a někteří se chtějí od Číny odtrhnout. Jsou nespokojení se sílícím vlivem Chanů (vlastních Číňanů) na jejich území a protestují proti kontrole a potlačování své kultury a náboženství ze strany čínské vládnoucí komunistické strany.
Důvod je prostý, provincie Sin-ťiang je bohatá na nerostné suroviny. A mimo to, je zdejší oblast důležitým uzlem pro tranzit ropy, zemnmího plynu a dalších komodit z blízkého a středního východu.
Právě proto jsme se vydali na samotný západ Číny, procestovali jsme domovinu Ujgurů, abychom poznali jejich kulturu a zvyky. Podívejte se s námi nejen do hlavního města Kašgaru, který byl jednou ze zastávek na Hedvábné stezce.
Ne nadarmo se provincii Sin-ťiang přezdívá nový Tibet. Represe, kamery, armádní dohled a policejní checkpointy. To je každodenní život Ujgurů.
Velmi těžko se dá popsat pocit, který cestovatele provází po celou dobu návštěvy této oblasti. Jen dva hostely ve městě mají licenci ubytovat cizince, pokud je plno, máte smůlu. Stejně jako jsme ji měli my, museli jsme přespat na zemi.
Chcete-li navštívit oblasti mimo město a mimo dohled kamer, musíte mít policejní doprovod. Lidská práva jsou tu jen pojem, jehož prázdnotu umocňují šedé budovy převýchovných táborů, které lemují vylidněné ulice periferií kdysi slavných oáz. I o tom si povíme v dalším díle projektu Svět kolem nás.
Dalším velmi diskutovaným tématem spojeným s Čínou je Tibet. Anexe Tibetu proběhla v 50. letech minulého století. Od té doby se jako cizinec do Tibetu podíváte jen se speciálním čínským povolením a zaplacením nemalého poplatku. Bude vám přidělen vládou kádrovaný průvodce a můžete navštívit jen to, co schválí úřady.
Nás ovšem drahý turistický cirkus nezajímá. Proto jsme se rozhodli navštívit oblast S’-čchuan neboli Sečuán, který sousedí s Tibetskou autonomní oblastí. Velká spousta Tibeťanů totiž žije tady, protože zde nejsou tolik pronásledováni. Jejich život, zvyky i chování vůči lidem zvenku jsou tak mnohem spontánnější a autentičtější.
Právě tady jsme se setkali s těmi nejúžasnějšími lidmi a právě tady jsme měli možnost zažít jeden z nejsilnějších zážitků celé expedice.
