Náš první díl „Nový Zéland – země dlouhého bílého oblaku“ nás zavede na druhou stranu zeměkoule, na ostrovy Nového Zélandu. Nový Zéland byl posledním objeveným místem naší planety a to z jednoho prostého důvodu, byl prostě daleko. Výjimečné přírodní krásy Nového Zélandu jsou jeho hlavní předností a lákadlem.
Na obou ostrovech je množství nejrůznějších krajinných typů – malebných písečných pláží omývaných dravým příbojem, rozlehlých krystalicky čistých jezer, barevných geotermálních oblastí, kde vám půda doslova vře pod nohama, divokých a nespoutaných hor a přírodních parků, protkaných turistickými stezkami.
Naše vyprávění začneme v pulzující rušné metropoli Auckland, kterému se přezdívá město plachet a je často zaměňováno za hlavní město. Tím je ale malebné město Wellington, ležící na jihu severního ostrova. Wellington, který je nejjižnějším hlavním městem na světě, působí jako dokonalé hlavní město i přes svou nepatrnou velikost. Město je dokonalým mixem historických viktoriánských budov, moderních staveb, umění a kultury.
Projdeme se po vulkanické páteři Nového Zélandu, po sopkách Tongariro, Ngauruhoe, Ruapehu, Taranaki a White Island. Nový Zéland patří mezi tektonicky nejaktivnější místa naší planety. Leží totiž na rozhraní dvou litosferických desek a je také součástí tzv. Pacifického ohnivého kruhu.
Nahlédneme do samého kráteru činné sopky, kde nám půda doslova vřela pod nohama. Zvýšená geotermální aktivita se ale neprojevuje jenom jako erupce sopek, ale má řadu doprovodných jevů. Majestátné gejzíry, termální prameny, nádherné sintrové terasy, velkolepě barevná horká jezírka, bublající bahno. To všechno si prohlédneme v termálních parcích Wai-O-Tapu, Waimangu a Orakei Korako. Novozélanďani se naučili geotermální energii využívat ke svému prospěchu a na svou druhou největší geotermální elektrárnu na světě jsou právem pyšní.
Maorové jsou původními obyvateli Nového Zélandu, kteří vždy byli a do určité míry stále jsou úzce spjati s přírodou. Maorové nemají žádné písemné historické záznamy a celé jejich dějiny jsou zaznamenány v dlouhých stylizovaných písních a zpěvech velmi charakteristické podoby. My si tyto maorské písně poslechneme na kulturním přestavení v areálu Te Puia. Při tancích budeme obdivovat ladnost a šikovnost žen, naopak při bojovém tanci mužů nám bude běhat mráz po zádech.
Zatímco dominantou Severního ostrova jsou vulkány, Jižnímu ostrovu vévodí pohoří Jižní Alpy. Jižní Alpy se táhnou v délce 600 km po západním pobřeží. 22 jeho vrcholů přesahuje výšku 3000 m.n.m. Se svými 3754 m je nejvyšší horou Nového Zélandu Mt. Cook.
Maoři ho pojmenovali Aoraki neboli Probodávač mraků. Právě vrcholky těchto hor jsou místem, kde se tvoří horské ledovce. Některé z nich (např. Ledovec Franz Josef, Foxův ledovec) můžeme obdivovat i dnes. Po jiných zbyla vyhloubená údolí, ledovcová jezera či fjordy.
Nový Zéland je unikátní nejen svou nádhernou a různorodou krajinou, ale také díky atypické fauně a flóře. Nový Zéland je sice relativně mladou pevninou (z geologického hlediska), avšak původ zdejší fauny a flóry sahá až do dávné minulosti.
Mnohé druhy nelétavých ptáků mají své vzdálené příbuzné v Africe a Jižní Americe. Na Novém Zélandu také nežijí kromě netopýrů a ploutvonožců žádní savci, protože se pevnina dnešního Nového Zélandu odtrhla do Gondwany ještě před rozšířením savců. Vzhledem k své dlouhé izolaci je tato pevnina skutečnou zásobárnou mnoha unikátních druhů rostlin, které se nevyskytují nikde jinde na světě.
Nový Zéland – země dlouhé bílého oblaku má opravdu co nabídnout. Přijďte se o tom přesvědčit i vy na jedné z našich projekcí a poznejte krásy nejvzdálenějšího koutu světa.
Promítání tohoto programu již skončilo. Pokud máte zájem o reprízu, kontaktujte prosím regionálního koordinátora projektu Svět kolem nás.
