I s naším druhým programem zůstaneme na jižní polokouli. Z Nového Zélandu se přeneseme pouhé 2000 kilometrů na západ přes Tasmanovo moře do Austrálie. Austrálie je nejbližší soused Nového Zélandu, přesto se dostáváme do naprosto odlišného světa.
Na nejmenší kontinent, ale zároveň do 6. největšího státu na světě, který má ale jednu z nejmenších hustot zalidnění.
A to výčet extrémů zdaleka nekončí ... nejsušší a nejrovinatější kontinent, žije zde nejvíce jedovatých druhů hadů na světě (z 25 nejjedovatějších druhů jich v Austálii žije 21), ve vodě na vás kromě žraloků může číhat také krokodýl nebo smrtelně jedovatá medůza čtyřhranka. Austrálie je prostě drsná, ale krásná země, jejíž tajemství vám poodhalíme v projektu Svět kolem nás.
V Sydney, čtyřmiliónové kosmopolitní metropoli, začíná naše cestování po rudém kontinentu. Toto město vzniklo jako první sídlo britské kolonie v 18. století a právě tady se začíná odvíjet novodobá historie Austrálie.
K Sydney patří nezaměnitelná budova Opery a také Harbour Bridge, kterému se přezdívá „ramínko na šaty“. Mylně je Sydney považováno za hlavní město, tím je ale Canberra.
Canberra leží mezi městy Sydney a Melbourne, které spolu bojovaly o post hlavního města. Jako kompromis bylo zvoleno území, kde vzniklo dnešní hlavní město Canberra.
Odlišnost Austrálie je patrná na první pohled ... sytě červená většinou vyprahlá země, zvířata, která nemají v Evropě obdoby. Asi nejznámějším přestavitelem australské fauny je klokan.
Klokani obývají každou část Austrálie. Díky různorodým životním podmínkám mívají různý vzhled, od malých klokánků velikosti králíka až po dvoumetrové obry, od chlupatých horských druhů po stromové klokany připomínající opice.
Klokani jsou zástupci vačnatců mezi než patří i líná koala, zuřivý tasmánský čert nebo wombat, který připomíná přerostlé morče. Mezi nejstarší savce patří ptakořitní, jejichž zástupci jsou ptakopysk a ježura. Když byl ptakopysk poprvé spatřen a popsán evropským vědcům, považovali jej za podvrh. Podle nich tvor, který má kachní zobák, plovací blány, ocas bobra a klade vejce nemůže existovat. A přece existuje a jen potvrzuje výjimečnost Austrálie.
Na první pohled vyprahlá Austrálie má největší zásobárnu podzemní vody na světě – Velkou artézskou pánev.
Ta zabírá zhruba jednu pětinu rozlohy australského kontinentu, zasahuje do hloubky až 3 km a obsahuje téměř 65 000 kubických kilometrů vody.
Voda se na povrch dostává samovolně nebo za pomocí vrtů. Artézské studny s čerpadlem poháněným větrem jsou klasickým obrázkem australského outbacku. Velká artézská pánev není jedinou zajímavostí na první pohled unylého australského vnitrozemí. Uprostřed australského kontinentu najdeme jeho rudé srdce – největší monolit na světě – rudou skálu Uluru.
Ačkoli je převážná část Austrálie tvořena pouští nebo polopouští, najdeme zde téměř všechny typy biomů. Od tropických deštných lesů, přes mangrovové bažiny, travnaté savany, až po alpské louky. Austrálie totiž zasahuje do tří klimatických pásem.
Typickými rostlinnými zástupci jsou eukalypty a akácie, které bývají přizpůsobeny extrémním podmínkám a jsou schopny vzdorovat ohni a suchu. Pro některé druhy je dokonce požár životodárným faktorem. Pro ostatní druhy jsou ale požáry pohromou, která devastuje australskou krajinu. Každoročně padne za obět nejen několik tisíc hektarů lesa společně s jejich zvířecími obyvateli, ale i lidská obydlí a někdy i celé vesnice. A zatímco jednu část Austrálie trápí sucha, nedostatek vody a požáry, na druhé straně Austrálie řádí cyklóny, přívalové deště a záplavy. Další potvrzení extrémnosti Austrálie.
Původními obyvateli Austrálie jsou Aborigini, nazývaní též jako Austrálci, kteří sem přišli zhruba před 40 tisíci lety pravděpodobně z jihovýchodní Asie. Přesto v době britské kolonizace byla Austrálie označena jako „Terra Nullius“ neboli prázdná země. Podle toho také kolonizátoři s původními obyvateli jednali.
Aboriginové jsou jedni z nejstarších národů na zemi a dokazují to i jejich jeskynní a skalní malby, které zachycují zvířata dávno vyhynulé. Pro zvláštní styl skalních kreseb je tento typ označován jako rentgenové malby. Při znázornění zvířete totiž kreslili tak, jak vypadá zvíře uvnitř. Často totiž sloužily tyto malby k učení a předávání moudrostí potomkům – kdy a jak které zvíře lovit, které části jsou poživatelné a které naopak ne. Jejich malby také patří k nejstarším památkám skalního umění na světě.
Nejdelší korálový útes na světě se táhne kolem severovýchodního pobřeží Austrálie. Velký bariérový útes, zvaný též jako Velký bradlový útes je dlouhý 2000 kilometrů a od roku 1981 je pod ochranou UNESCO. I když jej nazýváme útesem, nejedná se o souvislý útes, ale o síť útesů.
Je to jediná stavba živých tvorů na Zemi viditelná z Měsíce. Poskytuje útočiště tisícům druhů ryb, plžů, mlžů, hadů atd. a tvoří složitý a bohatý ekosystém. Samotný Velký korálový útes je tvořen 350 druhy korálů. Velkým problémem je v současné době vybělování korálů, které způsobují vysoké teploty vody. Jednobuněčné organismy, které žijí s korály v symbióze jim dávají různá zbarvení a při zvýšené teplotě vody korály opouštějí. Ty pak umírají a útesy se drolí. Na vině je globální oteplování a znečišťování moří.
Promítání tohoto programu již skončilo. Pokud máte zájem o reprízu, kontaktujte prosím regionálního koordinátora projektu Svět kolem nás.
