Po kulturním obohacení v Oaxace jsme se vydali na jih na pobřeží. Celé toto jižní pobřeží Oaxacy je velmi oblíbené mezi mořskými želvami, které tady kladou do písku svá vajíčka.
Cesta z Oaxacy do Puerto Escondido byla snad nejhorší, jakou jsme zatím v Mexiku zažili. 260 km nám trvalo 6,5 hodiny. Nejenom, že cesta je z kopce do kopce a samá zatáčka, ale také samá díra. Takže jsme kličkovali i po samotné silnici. Aby toho nebylo málo, tak jsme po cestě potkali ještě cyklistický závod - kličkování mezi dírami a cyklisty. No a do toho všeho začalo pořádně pršet. Pravá letní bouřka s hromy a blesky. Do Puerto Escondido jsme dorazili za tmy a totálně psychicky vyčerpaní, ale byli jsme rádi, že jsme dojeli a bez nehody.
Puerto Escondido je oblíbené místo hlavně mezi surfaři. Tvoří se tady tzv. Mexican pipeline - vlny se tu lámou a tvoří efektní tunel. Kromě surfování vás tady čekají příjemné pláže. Puerto Escondido je velmi oblíbené a hodně turistické místo, takže místo příjemného poflakování po pláži vám pořád někdo nabízí hamaky, klobouky, šátky, plavky různé cetky ... prostě všechno možné.
Proto jsme se raději přesunuli do blízkého Mazunte, kde je i muzeum spojené s ochranou mořských želv. V tomto centru se starají nejen o vajíčka, která tady želvy nakladou. Ale i o čerstvě vylíhlá mláďata, která po určité době vypouští zpátky do moře. Starají se také o nemocné a zraněné želvy. V rámci centra tu najdete i suchozemské želvy, které se běžně vyskytují na území Mexika. Bohužel v době naší návštěvy probíhaly rekonstrukce areálu. Půovdně jsme si mysleli, že to Mexičani nechali zchátrat (jak jsme se bohužel přesvědčili na jiných místech), pak jsme se ale dozvěděli, že se tudy nedávno prohnal hurikán a centrum dost poškodil. Nejpůsobivější částí celého centra je ale bezpochyby akvárium, kde najdete 7 z 8 druhů mořských želv. Všechny připlouvají sem na místní pláže, aby zde nakladly vajíčka.
Chtěli jsme se přiblížit mořským želvám i ve volné přírodě, nejen přes sklo akvária. A tak jsme se nechali zlákat na šnorchlování s želvami u pláže v Mazunte. Na Mexiko time už jsme si celkem zvykli, takže to, že náš výlet začal o hodinu později než měl nás nevyvedlo z míry. Co nás trochu rozladilo byl počet pasažérů, místo slibovaných 8, nás jelo 15 plus kapitán s pomocníkem. Byli jsme rádi, že se všichni vejdeme. Na moři nám kapitán suše oznámil, že šnorchlovat se nebude, že jsou velké vlny. V tom měl pravdu. Každopádně stále sliboval hodně želv na pozorování a ještě více delfínů. Po hodině jsme viděli asi 4 želvy. Pak kapitán opustil loď a skočil do vody, odkud se vynořil s želvou. I když je výslovně zakázané se jich dotýkat, chytat je a jinak je stresovat. Asi si myslel, že to platí jen pro turisty. Poté vyzval všechny účastníky zájezdu, aby skočili do vody a pohladili si želvu. Chudák želva. Zastávka nám ale přišla vhod a my jsme ve studené vodě uklidnili naše rozbouřené žaludky. Poté jsme pokračovali zpátky k pláži. Cestou jsme viděli asi 3 další želvy, ale delfína ani jednoho. Výlet trval pouze 2 hodiny místo slibovaných 3 a na závěr jeden člen našeho týmu (kdo asi Efko:) nakrmil rybičky. Toliko z našich zážitků z výpravy za želvami.
