Jak jste si již z našich pravidelných mexických zápisků mohli všimnout, dopravujeme se převážně autem. S tím také souvisí každodenní útrapy, které si tu prožíváme.
Mexický vozový park zahrnuje převážně vozy americké a japonské provenience, převažují tu Chevrolety, Chryslery a Fordy, v těsném závěsu jsou potom Nissany a Toyoty. Zvláštní kapitolu potom tvoří vozy značky Volkswagen a to především staří "brouci", kteří se v Mexiku vyráběly až do roku 2003 (od roku 1954, kdy jejich výroba začala, se jich na silnici dostalo téměř 22 milionů). Dodnes jsou tu tyto silniční legendy velice oblíbené, a to ve všech možných úpravách. Druhou stránkou věci je technický stav vozidel! Není problém vidět vedle sebe na křižovatce supermoderní Porsche nebo Ferrari a za ním udýchaný rezatý Buick jako vystřižený ze starého amerického filmu. Spousta automobilů jsou rezaté vraky, s chybějícími světly, nárazníky, nebo bez čelního skla. V odlehlých venkovských oblastech toto platí dvojnásob.
Co s tím souvisí je kvalita benzínu. Většina vozů totiž jezdí na 87 oktanový zelený benzín Pemex Magna. V přepočtu tento benzín stojí asi 15 korun za litr. Stará auta spalováním tohoto benzínu tu proto vytváří téměř nedýchatelnou atmosféru a vytváří šedomodrý neprůhledný opar, který je samozřejmě nejhorší večer. Proto se například dýchání vzduchu v hlavním městě Ciudad de Mexico rovná například vykouření dvou krabiček cigaret! Odlehlejší oblasti jsou na tom poněkud lépe, ale čistota ovzduší a prostředí v Mexiku má do toho našeho opravdu velmi daleko.
Další věcí, kterou je třeba v souvislosti s dopravou zmínit, jsou dopravní předpisy. Mexiko má vypracovaný celkem přísný systém dopravních pravidel, nicméně jeho dodržováním si tu hlavu opravdu nikdo neláme. Dokonce i sami strážci zákona každou chvíli projedou křižovatkou na červenou nebo nedodržují rychlost. A v případě, že se tu řidič chce podřídit dopravním předpisům, ostatní na něj troubí, křičí, nebo jiným způsobem dávají najevo svou nelibost. Blikáním při změně směru jízdy mexičtí řidiči nejspíše jen ztrácí čas, a tak mnohdy ani nevíte, že vůz před Vámi hodlá odbočovat. Nejoblíbenějším signálem řidičů je téměř neustálé blikání výstražnými světly, nejspíš jim nikdo funkci blinkrů nevysvětlil. Díky tomu je na silnicích neustálý chaos, na který řidič z "civilizovaného světa" není vůbec zvyklý. Musím ale zaklepat na dřevo, že se nám zatím nestala žádná nepříjemnost a za celou dobu jsme ještě neviděli žádnou vážnou dopravní nehodu. Možná to má na svědomí i velká hustota provozu, která Vám většinou nedovolí rozjet auto na víc než 90 km/h.
Stav mexických vozovek je až na výjimky celkem dobrý, všude je vidět modernizace hlavních tahů, rozšiřování silnic a zlepšení průjezdnosti některých oblastí. Co nás však na silnici občas překvapí, jsou retardéry. Ty mají za úkol snížit rychlost vozidla, například při průjezdu obydlenými oblastmi nebo před prudkou zatáčkou. Jsou většinou hodně vysoké a v případě že si jich nevšimnete, utrpí Vaše auto a celá posádka pořádný šok. A nutno podotknout, že těmito retardéry zvanými "topes" nebo "vibradores" se v Mexiku nešetřilo! Ve městech a vesnicích, bychom tuto "vymoženost" pochpopili, ovšem Mexičané si retardéry dávají úplně všude. Najdete je tedy i na silnici v lese nebo v kukuřičných polích. Tím pádem není možnost někam dojet včas!
