Cestou z Puebly do Oaxaca nás naše navigace náhodou zatáhla do základního tábora pro výstup na sopku La Malinche. Tábor leží ve výšce zhruba 3000 m a sopka je vysoká 4460 m. Bylo krásné počasí, sluníčko svítilo, tak jsme se rozhodli, že tady zakempujeme a zítra vyrazíme na sopku. Postavili jsme stan a vyrazili na obhlídku okolí. Odsud se zdál vrchol sopky blízko a ne moc náročný, tak uvidíme. Počasí se ale začalo rapidně měnit, radši jsme si zašli na polévku. Jen, co jsme zapadli dovnitř začalo pršet. Asi za dvě minuty se přidaly kroupy. Super, doufáme, že to nebude trvat dlouho. Naštěstí za hodinu přestalo pršet, ale citelně se ochladilo ... asi budeme v noci klepat kosu. A taky že jo. Třásli jsme se ve stanu, naše lehoučké spacáky určené pro komfortní spaní při 10 stupních Celsia moc nepomáhaly.
V sedm ráno jsme vyrazili na výstup na sopku. Až na lehký spánkový deficit jsme se cítili dobře, tak snad nás tentokrát horská nemoc nechá na pokoji. První část, kdy stezka kříží již nepoužívanou asfaltovou cestu, jsme zvládli dobře. Pak začalo prudší stoupání a s přidala se i lehká nevolnost. Pořád to ale šlo a naši občasnou trudomyslnost rozehnali poletující kolibříci. Ano, tady ve výšce 3500 m.n.m. jsme narazili na kolibříky. Poletovali všude kolem jako neřízené střely a ne a ne se zastavit. Chvíli jsme zastavili a věnovali se focení, abychom překonali přicházející horskou nemoc. Ale museli jsme dál, vrchol byl ještě v nedohlednu a my jsme vyrazili před 3 hodinami, což bylo podle místního průvodce čas, kdy jsou ti nejrychlejší už nahoře. Po další zhruba hodině jsme konečně vyšli z lesa (zhruba ve výšce 3800 m - taky nás překvapil les ještě takhle vysoko). A teď začala ta pravá zábava, poslední část - nejprudší, po kamenech a písku a se sílící nevolností. V této části jsem opravdu myslela, že vyplivnu duši, vzdám to a půjdu dolů. Ale nedalo mi to a vyškrábala jsem se za Honzou na vrchol. Šťastná a slzy pomalu na krajíčku, že jsem to dokázala a udržela přitom obsah žaludku:) Bohužel z jedné strany přijel mrak a tak pohled na Popo, v který jsme celou cestu doufali, nebyl:( Tak alespoň vrcholové foto a hurá dolů.
Dolů to samozřejmě šlo o něco lépe a taky nevolnost ustupovala s každým krokem. Nad hranicí lesa jsem se zastavili na horské louce a pozorovali kolibříky. Proháněli se tu mezi kytkama. Zelení, zelenomodří, s červenou hlavičkou. Strávili jsme tam zhruba hodinu pozorováním a focením - zážitek srovnatelný s výstupem na sopku.
Cestou dolů se nám cesta zdála ještě prudší než když jsme stoupali nahoru. A dole v táboře nás pěkně bolela kolena a byli jsme rádi, že už to máme za sebou. Celkový čas cca 9 hodin - 5,5 hodiny nahoru, 1 hodina pauza na kolibříky a zhruba 2,5 hodiny cesta dolů.
