Malé město Cuatro Cienégas, situované uprostřed nádherných hor, nás nalákalo na svou stejnojmennou přírodní rezervaci. Uprostřed pouště se tu totiž nachází unikátní ekosystém. Najdete tu několik stovek jezírek s 32°C teplou vodou propojených potůčky a napájených pěti sty podzemních pramenů. Rezervace je domovem 75 druhů endemických rostlin a živočichů, mezi které patří i tři druhy želv. Tento park je také jeden z mála míst na světě, kde můžeme najít stromatolity. Stromatolity jsou prehistorické organismy, které byly jedni z prvních organismů vyrábějících kyslík, díky čemuž následně vznikla atmosféra. V pravěku byly těmito organismy doslova zaplavená mořská pobřeží. Dnes můžeme stromatolity vidět většinou jako zkameněliny, ale existují ještě místa na Zemi, kde stromatolity stále žijí - v západní Austrálii a tady v severním Mexiku. Pro většinu lidí se stromatolity jeví pouze jako kámen, aniž by tušili, jaký unikát mají před sebou.
Měli jsme namířeno k prvnímu ze systému sladkovodních jezírek, Pozas de Becarra, kde se měl nacházet i kemp, ve kterém jsme chtěli přespat. Představa kempování u jezírka s želvami nás hnala kupředu. Když jsme se však dostali na místo, čekal nás menší šok. Celá oblast kolem jezírka byla uzavřená a vrátný pořád mlel dokola jenom zavřeno, zavřeno. Ale jestli dnes nebo napořád ... Vydali jsme se tedy na druhý kemp na Rio los Mezquites, překvapivě také zavřeno. Nezbylo nám tedy nic jiného než se vydat do nedalekého městečka Cuatro Ciénegas, kde jsme se snažili najít ubytování. Sezóna ještě nezačala, a tak měla spousta podniků ještě zavřeno, jakož i další místní kemp. Konečně jsme našli hostel, sice trochu ušmudlaný a zašlý, ale za rozumnou cenu. Nicméně na recepci se nikdo neukázal půl hodiny, tak jsme jeli hledat dál. Už trochu zoufalí jsme dojeli za roh k motelu, který měl anglicky mluvícího majitele a bylo rozhodnuto. Díky němu a jeho ubytování jsme získali cenné informace - jezírko Pozas de Becerra bylo zavřeno již před čtyřmi lety kvůli znečištění vody a celého okolí - typické Mexiko. Lidé odhazují odpadky, kde se dá, navzdory všudypřítomným cedulím "No tirar basura - Neodhazujte odpadky". Při koupání v jezírkách se taky nesmí používat opalovací krém, parfémy a tak ... což taky nebylo respektováno. Proto je celá oblast nadobro zavřená a neplánují ji znovu otevřít pro veřejnost, rozhodně ne ke koupání. Další jezírka a Rio los Mezquitos jsou stále otevřeny, ale jen do 5. hodiny odpolední. Kemp u Rio los Mezquitos byl oficiálně zrušen, můžete však podplatit správce:)
Další den jsme tedy vyrazili k nejznámějšímu jezírku Poza Azul, který zároveň slouží jako informační centrum. Hned za centrem je jezírko, ve kterém žijí ryby a sladkovodní želvy. Kousek dál leží slavné Poza Azul, které je nejfotografovanějším jezírkem z celé oblasti. Jezírko je křišťálově čisté a podle hloubky se jeho barva mění od azurově modré až po tyrkysovou. Nejzajímavější na tom všem je, že všude kolem se rozkládá polopoušť s vyprahlými trsy trávy a jezírka jsou tak neobvyklou oázou v této suché oblasti.
Po jezírkách jsme se vypravili k Rio los Mezquites, kde se dá i koupat. Sice se trochu zatáhlo, ale tento jedinečný zážitek jsme si zkazit nenechali. Voda měla příjemných zhruba 25 stupňů a ve vodě se to hemžilo rybami, ale také želvami. Kromě toho jsme zde našli i zmiňované stromatolity. Co dodat ... plavání uprostřed pouště se želvami, v průzračné vodě se stromatolity ... prostě unikátní.
