Z příjemného horského klimatu jsme se vydali opět do pouště, tentokrát do pouště státu Chihuahua. Chihuahua znamená v jazyce Nahua "suchá a písečná oblast" a toto označení opravdu sedí. Stát Chihuahua je tvořen převážně pouští (Desierto Chihuahuense), která zasahuje i do okolních států a je největší pouští v Severní Americe.
Po cestě z Barrancas del Cobre jsme se zastavili i ve městě Cuauhtémoc, které je známé hlavně díky mennonitům - sekta založená v 16. století holanďanem Menno Simonsem. Bývají zaměňováni s amiši, ale narozdíl od nich mennonité využívají moderní techniku. Zato chodívají oblečení ve staromódním oblečení a zřídkakdy mluví španělsky. Mluví staroněmeckým dialektem, ale s turisty příliš družné hovory nevedou. Ale vyrábí vynikající sýry.
Naším prvním "pouštním cílem" byly písečné duny v okolí městečka Samalayuca. Ne že by cesta sem nevedla pouští, ale tyto duny zlatavého písku kontrastující s modrou oblohou jsou asi představou pouště pro každého. Ačkoli jsme vyrazili brzo ráno, k dunám jsme přijeli v jednu hodinu odpoledne - tedy do toho největšího vedra. Dvouhodinová procházka po dunách z nás vysála nejen veškerou vodu, ale i energii. Sluníčko bylo opravdu ostré a my jsme se vařili ve vlastním potu. Ale záběry určitě stojít za to! Ale uznáváme, že jako trosečníci v poušti bychom asi nepřežili, rozhodně ne Efka, kterou téměř 50-tistupňové horko zmohlo natolik, že byla ráda, že trefila zpátky k autu:)
Poušť ale není úplně bez života, jak se na první pohled může zdát. Sem tam tady najdete rostliny, které bojují o své právo na život v poušti. Někde je poušť více zarostlá - trsy trávy, keříky a právě tady se schovávají před spalujícím žárem různé ještěrky, brouci, pavouci a tak dál. A nebyli by jsme to my, kdyby se něco nestalo ... cestou zpátky jsme zapadli s autem do písku a ne a ne se dostat ven. Naštěstí po chvíli projížděl místní farmář, který nám pomohl auto vytlačit. Jinak bychom asi zhynuli žížní a horkem:)
Kousek od dun Samalayuca leží pohraniční město Ciudad Juaréz. Toto město na hranicích s USA nemá dobrou pověst - a to je slabé slovo. Američané ho považují za druhé nejnebezpečnější město. Je pravda, že město samotné je omšelé, špinavé a kromě hraničních přechodů zde není nic zajímavého. Přes tento hraniční přechod se pašují drogy do USA a místní gangy spolu válčí o nadvládu. Přes den je Juaréz celkem bezpečný, po setmění se ale nedoporučuje moc procházkovat. Tak jsme se alespoň podívali přes řeku Rio Grande do USA a otočili to zpátky směr Chihuahua.
