Ráno jsme si dali malou snídani s Félixem, podarovali jsme ho Becherovkou za informace, které jsme dostali a vyrazili jsme směrem na město Toluca. Naším cílem je vulkán Nevada de Toluca, který je jedním z nejvyšších mexických vrcholů. Velkou výhodou je jeho přístupnost.
Při cestě do Toluky jsme se opět ztratili, silniční značení v Mexiku je příšerné a bez navigace je člověk téměř ztracený. Nakonec jsme se ale dostali správným směrem a po několika hodinách strávených v zácpě jsme se konečně dostali na výpadovku z Mexico City.
U této příležitosti ještě zmíním dopravu. Protože benzín je v Mexiku doslova za hubičku, Mexiko je doslova přecpané automobily všeho druhu. Nejvíce však vedou silná americká auta, která samozřejmě produkují obrovské množství zplodin. Proto je už po obědě vzduch téměř nedýchatelný a vzduch se dá doslova krájet! Silnice jsou úzké a kvantum automobilů které je brázdí, nutně musí vyústit v dopravní kalamity. A tak je přesun autem ve velkých městech doslova noční můrou!
Do Nevada de Toluca jsme dorazili něco okolo třetí, po cestě jsme si dali výborné quesadillas con pollo a quesadillas con carne. Protože bylo ještě brzy, ubytovali jsme se v jednoduchém přístřešku a vyrazili směrem k vrcholu sopky. Sopka Nevado del Toluca je čtvrtá nejvyšší hora Mexika a měří 4690 metrů. Počasí nám ale nepřálo a když jsme se vyškrábali k vrcholu, přišly mraky a začalo pršet, takže výhled žádný. Vrátili jsme se dolů a šli jsme brzy zalehnout, abychom měli dost síly na ranní výstup.
Navečer začala být zima, navlékli jsme na sebe všechno co jsme měli a ve spacáku se ještě zabalili do deky, kterou jsme ukořistili v letadle. Pořád to ale bylo málo a do toho všeho nás oba začala ukrutně bolet hlava a bylo nám zle od žaludku. Sváděli jsme to na pečenou kukuřici, kterou jsme si dali odpoledne. K tomu se přidaly závratě a na horskou nemoc bylo zaděláno.
